Vyjádření ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka o snížení podpory pro fotovoltaické elektrárny považujeme v právním státě za alarmující, a to z několika důvodů.
Česká republika se Evropské komisi zavázala, že bude na možnou nepřiměřenou podporu kontrolovat všechny obnovitelné zdroje energie, nikoliv jen vybraných několik set solárních elektráren, jak dnes tvrdil ministr Havlíček.
Velice znepokojující je podle nás fakt, že kontroly ještě neproběhly, a vláda tedy v tomto okamžiku nemůže vůbec předjímat, zda nějaká nepřiměřená podpora u obnovitelných zdrojů existuje. To by bylo stejné jako říct před fotbalovým utkáním, že v druhé polovině proměníte penaltu. Kontroly překompenzace jsme doposud předpokládali jako plně transparentní a férový proces, ve kterém stát prověří, jakou návratnost mají různé typy obnovitelných zdrojů energie. Současné prohlášení, které navazuje na několik podobných výroků v posledních měsících, v nás však vytváří pocit, že vláda má o výsledku kontrol předem jasno.
Novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která má dát kontrolám překompenzace právní rámec a investorům jistotu, že jakékoliv kroky ze strany státu budou mít oporu v zákoně a nebudou narušovat investorské prostředí, je ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu teprve v přípravě. Ministr Havlíček však tvrdí, že zbývá záležitost projednat na Legislativní radě vlády a poté na vládě. Opomíná, že stejně jako jakýkoliv jiný zákon, musí i tento zákon samozřejmě projít kompletním legislativním procesem, včetně projednání Parlamentem České republiky.
Skutečnost, že ze všech obnovitelných zdrojů pan ministr vyčleňuje pouze solární elektrárny je jasně diskriminační. Důvod, proč částka na podporu solárních elektráren je tak vysoká, není ten, že podpora byla mimořádně štědrá pro „několik set firem“, ale že solárních elektráren je více než dvacet tisíc. Pokud chce vláda nyní podporu snížit o několik miliard korun, může to být pro značnou část podnikatelů likvidující.
Solární elektrárny byly za posledních deset let terčem hned několika retroaktivních kroků, které měly negativní dopad na jejich návratnost. Stát nejdříve zavedl solární daň ve výši 26 % na tři roky. Poté solární daň ve výši 10 % prodloužil do konce životnosti a zástupci státu to tehdy hájili tím, že toto prodloužení solární daně je posledním zásahem státu, který odstraní veškeré riziko překompenzace solárních elektráren. Společně s dvojitou solární daní zažili investoři zrušení daňových prázdnin, zrušení předem slíbeného zrychleného daňového odpisování, povinnost shromáždit finanční prostředky na recyklaci fotovoltaických panelů či třeba povinné investice do dispečerského řízení. To vše opakovaně zhoršilo ekonomiku solárních elektráren oproti původním státem garantovaným předpokladům.Chování vlády ČR vůči existujícím solárním elektrárnám kromě toho podkopává plány postavit budoucí českou energetiku na mixu jaderné energie a OZE. Netransparentní kroky vlády vůči zelené energii mají negativní vliv na vnímání Česka z hlediska investic do energetiky. Firmy, investoři a banky si budou rozmýšlet, zda budou chtít své prostředky, čas a pracovní sílu investovat v zemi, která zpětně mění státem garantované podmínky pro investiční projekty.